Historie

Aneb seriózní čtení skoro bez obrázků

Místo, kde dnes Praha leží bylo osídleno již někdy před 7 tisíci lety. Město bylo založeno pravděpodobně v 8. století rodem Přemyslovců. Knížetem Přemyslem a jeho ženou Libuší, která podle legendy pronesla: „Město vidím veliké, jeho sláva hvězd se bude dotýkat.“ Pronesli byste o městě, které zakládáte, že bude malé a nevýznamné? Tak to bude asi pravda.

Svatá říše římská Karla IV.

Praha se opravdu pěkně rozrůstala, nejprve to bylo hradiště, pak přibyly hradby a již v 10. století byla bohatým a prosperujícím městem. Svého největšího rozvoje a významu dosáhla zřejmě za panování českého krále z rodu Lucemburků a císaře Svaté říše římské Karla IV. Byla v té době hlavním městem říše. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií nebo Paříží. Aby byla metropole důstojným a reprezentativním sídlem císaře, bylo postaveno mnoho nových sakrálních i světských staveb, na které jste se určitě přijeli podívat.

Nejznámější je založení Karlovi univerzity v Praze roku 1348, výstavba Nového Města pražského, stavba Karlova mostu nebo hradu Karlštejn. Karel IV. patřil mezi nejvýznamější panovníky vrcholného středověku, byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, hovořil plynně 5 jazyky.

Husitské války

V 15. století byla Praha svědkem tzv. husitské revoluce, která zasáhla do dějin celé střední Evropy. Jednalo se především o nábožensky motivované hnutí vzešlé z české reformace usilující o rozsáhlou reformu církve, opírající se z velké části o myšlenky univerzitního mistra a kněze Jana Husa. Ten byl roku 1415 na církevním sněmu v Kostnici upálen jako kacíř.

Příčiny převratu a vzniku radikálního husitského hnutí však byly složitější. Motivy byly zčásti i národnostní, politické a sociální. Po období rozmachu za vlády Karla IV. přišla hospodářská i kulturní recese, která byla živnou půdou pro vznik napjatých nálad, nespokojenosti a nepokojů.

Vládnoucí Václav IV. nedokázal napjatou situaci mezi lidem, vzdělanci, církví a šlechtou uklidnit a najít řešení. Brzy zemřel a jeho nástupcem a dědicem českého království se měl stát uherský král Zikmund Lucemburský, syn Karla IV. Česká šlechta jeho nástup na trůn očekávala, představitelé husitského hnutí byli ochotní ho přijmout, avšak měli mnoho podmínek, které on odmítal přijmout.

Vyhlásil tak s podporou církve proti kacířským Čechám v roce 1420 první křížovou výpravu. Výprava byla, stejně jako tři následující výpravy, zcela poražena. Významný podíl na tom měl vojevůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova.

Tyto okolnosti donutily Zikmunda vyjednávat. Ideově umírnění husité byli smíru nakloněni, nikoliv však radikální frakce, která vyjednávání odmítala. Vojska radikálních stoupenců byla ale nakonec poražena, boje ukončeny a započala vyjednávání mezi zástupci husitských Čech a Moravy a basilejským koncilem. Přestože byl Zikmund již v roce 1433 korunován římským císařem, českým králem se stal až nyní v roce 1436.

OpráskiHusitské války trvaly celkem 16 let. Jejich výsledkem byla na jednu stranu významná reforma církve a položení myšlenkového základu evropských protestantských hnutí. Na druhou stranu to znamenalo obrovskou hospodářskou krizi, přetrhání zahraničních vztahů, úpadek kultury a vzdělanosti, konec stavebního rozmachu a gotického umění u nás a zničení mnoha kostelů, klášterů a uměleckých děl husitskými vojsky. Jedná se o velmi kontroverzní kapitolu našich dějin.

Postavu Zikmunda Lucemburského skvěle ztvárnil neznámý autor v dnes již kultovní komiksové sérii národních dějin pojatých s humorem a nadhledem. Více viz. kapitola Opráski.

Habsburská monarchie

Roku 1526 rakouská větev Habsburků získala kromě svých dědičných území (Rakouských zemí) také Země Koruny České a Uherské království. Část bývalého Uherského království padla do rukou Turků.

České země se tak staly součástí nového státního útvaru nazývaného neformálně jako Habsburská monarchie nebo Rakouské císařství.

V roce 1867 nastalo tzv. Rakousko-Uherské vyrovnání, které znamenalo rozšíření území Habsburské monarchie o uherská území dobitá zpět od Turků a zároveň získání suverenity uherské politické reprezentace. Habsburská monarchie se transformovala do nového celku a stala se císařstvím.

1. světová válka

V červnu 1914 byl spáchán atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda D`Este. Tento incident posloužil jako roznětka k vyvolání řetězce mnoha událostí s příčinami hlubší povahy, které následně vedly k rozpoutání první světové války. Války mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy.

Československo

Konec první světové války znamenal pro Rakousko-Uhersko jako poražený stát rozpad. Vzniklo mnoho nástupnických států, které se hlásily o vlastní národní identitu. Mezi nimi také nový stát Československo. Ke vzniku Československa přispěl velkou měrou Tomáš Garique Masaryk, budoucí první prezident, který dokázal u světových velmocí nový státní celek prosadit.

2. světová válka

Během druhé světové války byla česká území součástí Třetí Říše jako Protektorát Čechy a Morava.

Československá socialistická republika

Po skončení války byla na krátkou dobu obnovena demokratická Československá republika. Již v roce 1947 však získala v parlamentních volbách většinu Komunistická strana Československa jako důsledek poválečného sovětského vlivu. Znamenalo to nástup 40 let trvajícího totalitního komunistického režimu. To mělo pro další vývoj českých a slovenských zemí fatální negativní vliv znamenající postupný hodnotový, kulturní i hospodářský úpadek.

Pražské jaro

V roce 1968 došlo k určitému politickému uvolnění nazvaného západními státy jako tzv. Pražské jaro. Vznikly reformy s cílem o uvolnění režimu a urychlení procesu demokratizace. To se však nepovedlo a tyto pokusy byly potlačeny násilným vpádem vojsk tzv. Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR) na naše území. Tzv. spojenecká vojska měla situaci zvrátit a veškerým reformám zabránit. Následovalo období tzv. normalizace, kdy byl socialistický režim opět upevněn a byly zpět nastoleny původní  ekonomické a politické hodnoty.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 k nám začala proudit okupační vojska, převážně sovětští vojáci. Celkem se jednalo přibližně o 500 000 můžů, 6300 tanků a mnoho další techniky. Byla obsazena všechna strategicky důležitá místa v zemi a kontrolováno televizní i rozhlasové vysílání. Čsl. armáda nepodnikla žádné kroky. Z Československa emigrovalo 300 000 lidí.

21. srpna se sešla Rada bezpečnosti OSN. Rezoluci připravenou Spojenými státy a Velkou Británií schválilo 10 zemí, SSSR ji však nakonec vetovalo. USA a Velká Británie nakonec nijak nereagovali neboť respektovali poválečné rozdělení Evropy a upřednostnili bilaterální dohody se Sovětským svazem.

Ze zemí Varšavské smlouvy se proti okupaci postavilo pouze Rumunsko. Sovětská vojska zůstala na našem území až do roku 1991.

Sametová revoluce

Ekonomický úpadek komunistické éry vyvrcholil v 80. letech 20. století. Když už bylo vládnoucím vrstvám jasné, že to takto dále pokračovat nemůže a že se stávající stav hroutí, byl režim víceméně plánovaně přetvořen na demokratickou republiku. Takzvaná Sametová revoluce proběhla v listopadu 1989.


Náš tuňák je vegan, žere lajky (tedy ne psy, co lítají do vesmíru)

Tento příspěvek má překlad také v jazyce English.