Holešovice

Do poloviny 19. století bylo území dnešních Holešovic řídce obydlenou venkovskou krajinou se dvěmi vesnickými sídly založenými ve středověku – Holešovicemi a Bubny. Jednalo se o chudé rybářské osady čítající každá pouze několik set obyvatel.

Situace se začala měnit v době průmyslové revoluce. V roce 1823 zde byla postavena první továrna (kartounka – textilní továrna Maxe Dormitzera), která přivedla značný počet dělníků s rodinami. V roce 1850 byl dokončen Negrelliho viadukt a poloostrov protnula železniční dráha. Právě železnice měla na další formování této oblasti zásadní vliv a proces proměny značně usnadnila a urychlila. Holešovice, které se s Bubny spojily v témže roce, se staly dostupnější a tím také atraktivnější pro průmyslové investice.

Holešovický poloostrov byl brzy téměř zastavěn. Převažovala průmyslová výstavba, vznikla zde také dělnická kolonie. Prostor vltavského meandru kolem této čtvrti, který díky neregulovanému toku a pravidelným záplavám odedávna ovlivňoval hospodářskou činnost zdejších obyvatel, se začal radikálně proměňovat.

V první třetině 20. st. došlo k regulaci ostrovů mezi Holešovicemi a Libní, byly postaveny Hlávkův a Libeňský most a vybudován holešovický přístav. Venkovský ráz krajiny se tak postupně změnil až ve zcela urbanizovanou oblast. Holešovice – Bubny se k Praze připojily roku 1884 (od r. 1960 pouze Holešovice).

V roce 2002 byl původní přírodní charakter záplavové oblasti připomenut ničivou povodní, která měla katastrofální důsledky. V Holešovicích se nachází mnoho průmyslových  historicky cenných objektů. Například nádraží Holešovice – Bubny, holešovický pivovar, přístav, budova Elektrických podniků nebo pražská tržnice (původně ústřední jatka).

Dej nám lajk, sice nás to nenakrmí, ale zahřeje u srdíčka

Tento příspěvek má překlad také v jazyce English.