Kino Aero – kino, ve kterém se budete vznášet

Komentář

Kino


Pokud chcete zažít něco jiného než sterilní a neoriginální multikino, zajděte se podívat do Aera. Kino Aero nabízí velmi pestrý program aktuálních filmů i těch, které už si svou premiéru dávno odbyly. Dramaturgie se však snaží vybírat takové snímky, které svou kvalitou buď přesahují běžný průměr nebo jsou něčím zajímavé.

Znáte „Festival otrlého diváka“ a „Aero Pes Fest“?

Kuriozitou je festival Otrlého diváka, na kterém si vždy jednou za rok, diváci mohou v koncentrované podobě vynahradit všechny ty bizarní braky, o které během roku přišli. Aero je „dog friendly“, letos ovšem přišlo s novinkou „Aero Pes Fest“, v rámci kterého budete moci otestovat, zda váš kamarád ví, co se na plátně odehrává a zda ho to baví sledovat. Aero sice není mainstreamové kino, přesto nabízí veškerý komfort jako je sympatický Aero bar, wifi a v neposlední řadě kvalitní moderní promítací techniku s prvotřídním zvukem. Zajímavostí jsou živé přenosy z Metropolitní opery v New Yorku.

  • Kino Aero uvádí i filmy, které nejsou v české distribuci
  • V pátek a sobotu jsou rozšířené noční projekce
  • Lektorské úvody k filmům, výstavy obrazů a fotografií, …
  • Aeroškola pro aktivní děti se zájmem o filmovou tvorbu

Jedno z nejstarších kin v Praze

Kino Aero zahájilo svůj provoz 10.listopadu 1933. Při slavnostním otevření kino odehrálo českou komedii Madla z Cihelny režiséra Vladimíra Slavinského. Premiérového promítání se zúčastnili, jak režisér filmu, tak herci Lída Baarová, Hugo Haas a Antonie Nedošínská. Zajímavostí je, že v této době, kdy zažívala kinematografie obrovský rozmach, existovalo v Praze okolo stovky kin. Jen na Žižkově jich bylo deset. Lidé si tak vybírali kino podle toho, jak bylo od jejich domu vzdálené spíše než podle dramaturgie. V té době se ve všech kinech totiž hrálo v podstatě to samé – z dnešního pohledu mainstream.

Aero v době nacistické okupace a v éře komunismu

Obě dvě období, kdy jedno vystřídalo druhé, měla společné to, že dramaturgie kina byla pod těžkou cenzurou a byla nucena se přizpůsobovat ideologickým požadavkům. V době protektorátu, 6. června 1941, vyšlo v platnost nařízení, že se nesmí promítat žádný film ze Spojených států. Podíl německých filmů se postupně zvyšoval. V roce 1943 pocházelo z Německa již 69% filmů, pouze 11% tvořila česká produkce. Nacisté pomocí týdeníků a celovečerních filmů vystavovali českého diváka přímé a prvoplánové propagandě. Půjčovny filmů byly nařízením říšského protektora zavírány a veškerý filmový materiál byl zabavován gestapem a odvážen do Reichsfilmarchivu do Berlína.

Po roce 1948  začala být pro změnu všechna československá kina znárodňována a přešla pod správu Národních výborů. Pokud bylo ve měst  více biografů, vznikaly „městské správy kin“.

Státem byla kontrolována umělecká tvorba, distribuce a propagace. Stát měl na filmovou výrobu monopol a jeho požadavkem bylo, aby se film významným způsobem podílel na výchově nového, socialistického člověka. Do československa masově vstoupila kinematografie sovětská, americké filmy se od roku 1950 téměř nepromítaly.

Novodobá historie aneb oblíbená privatizace

V roce 1991 začala novodobá historie české filmové distribuce. V českém distribučním prostředí vznikla reálná hospodářská soutěž, ačkoli ještě nebyla legislativně potvrzena. Ústřední  ředitelství ČSF bylo zrušeno. Jednotlivé podniky ČSF se staly samostatnými hospodářskými organizacemi a byly začleněny do sféry Ministerstva kultury ČR.

Proces privatizace byl ale dlouhý a na kino Aero tak přišla  řada až v roce 1997. Správu nad kinem převzala Městská část Prahy 3.

Kino Aero jako první filmový klub po roce 1989

V roce 1997 byli radními osloveni Pavel Rajčan a Petr Vítek, zakladatelé kultovní žižkovské hospody „U vystřelenýho oka“, aby vypracovali projekt kina Aero. Projekt vypracovali a uspěli.

Založili občanské sdružení Pro-Aero (Společnost pro obnovu a rozvoj kina Aero), které dostalo od městské části nájemní smlouvu na 10 let. Provozovatelé zahájili novou etapu starého kina pod sloganem „Kino Aero – kino, ve kterém se budete vznášet“.

Hlavním cílem projektu bylo vytvoření kvalitního programu kina s možností využití multifunkčního sálu pro další aktivity, jakými byly např. divadelní představení pro dospělé i děti, koncerty, výstavy fotografií, atd.

„Naše kino je spíše multimediálním prostorem. Na to jsme vsadili hned od zaþátku, a díky tomu nás i jako pronajímatele žižkovská radnice ve veřejné obchodní soutěži vybrala,“  řekl Pavel Rajčan.

Projekt OSA 9 – reakce na vznik multikin

Zkušební provoz projektu byl zahájen 9. září 2004. Projekt OSA 9 byl způsobem, jak mohla malá kina čelit konkurenci multikin na poli filmové distribuce. Kino Aero vytvořilo společenství s kiny Evald, MAT a Světozor. Spolupráce byla založena na distribuci vybraných filmů ve všech čtyřech kinech v určitém časovém sledu, takže měl divák jistotu, že pokud film nestačil zhlédnout v jednom kině, byl tento film uváděn postupně i v ostatních třech kinech v průběhu minimálně jednoho měsíce. Tento způsob distribuce zaručoval, že film neopustil plátna kin příliš brzy, dokud byl jeho komerční potenciál ještě nevyčerpaný.

Autorem projektu byl tehdejší ředitel distribuční společnosti CinemArt, provozující kino Evald, Jan Jíra. Název vznikl podle tramvaje číslo 9, která jezdí na trase, spojující všechna tato kina.

V propagačních materiálech byla Osa 9 prezentována slovy:

„Čtyři pražská artová kina – kino Aero, Evald, MAT a Světozor, která spojuje tradice, srdce a tramvaj číslo 9, se sešikovala pod značkou OSA 9, aby posílila nekomerční artový film domácí i světové produkce. Cílem projektu OSA 9 je uvádět kvalitní filmy v premiérových týdnech a udržet je na plátnech kvalitních kin co nejdelší dobu. OSA 9 je certifikátem kvality.“

Zdroje použitých informací: Marketingové materiály, facebook a web kina Aero, bakalářská práce Veroniky Koblížkové s názvem „Institucionální vývoj české kinematografie na příkladu kina Aero“ z roku 2011.

Praktické informace

Kde se nachází:
Biskupcova 31, Praha 3
Web:
www.kinoaero.cz
Otevřeno:
kino promítá každý den, program na webu
Jak se tam dostat:
tram, bus: Ohrada, Vozovna Žižkov, Biskupcova

Když už tu budete, můžete také navštívit

Kostel svatého Václava
Unikátní emocionální sakrální stavba, kterou ve třicátých letech minulého století vytvořil architekt Josef Gočár. Společně s chrámem Nejsvětějšího srdce páně a sborem Československé církve husitské na Vinohradech, které jsou nedaleko od sebe, tvoří trojici funkcionalistických staveb, které dokazují, že není podstatné, v jakém slohu je kostel postaven, ale jak je navržený.

U Starejch hadrů
Oáza s pořádnou metalovou hudbou hned vedle hispter mekky, ulice Krymské. Díra, která si žije vlastním životem bez ohledu na to, co se děje venku.

Mapa


Tento příspěvek má překlad také v jazyce English.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.